Chybí mi naše rozhovory. Komu mám říct všechno to, co jsem říkala vždycky jen tobě? Pokaždé, když se mi něco stane, hned si řeknu, že ti to povím. A pak mi dojde, že vlastně ne ..

Chybí mi tvůj hlas. Tak zvláštní. Vždycky mě uklidnil.

Bolí mě, že se trápíš .. I když je to kvůli jiné.

O to víc to bolí. *

‎" Věnujte pozornost každému objetí.. Protože právě v tu chvíli vám člověk vyjadřuje všechny pocity, které nedokáže vyslovit "

Sedím na posteli a vybrnkávám to, co si mě ty naučil.

Přejíždím rukou po hladkém a lesklém povrchu kytary. Po jejích strunách. Držel si ji totiž v ruce, a nutil ji svými prsty vyluzovat tak krásné zvuky. Když jsme

Jaká maličkost dokáže člověka srazit zpátky na kolena. Jak to bolí, když si člověk poskládá určité iniciály, a jaké to je, když si nechce připustit právě odhalenou pravdu.

Jaký to je život, když ho není pro koho žít. Když

Moje schopnosti se zvětšují, už si dokážu zakázat myšlenky na něj téměř v jakékoliv situaci.

I když to bolí.

Bolelo

Kde jsou ty časy,

kdy si pro mě znamenal méně než nic?

Já chtěla být jen kamarádkou, však odpusť mi ten hřích. Já začala tě milovat, tvé oči, ústa, smích... Ty mě rád nemáš a ani nemůžeš, ty z celého srdce jinou miluješ...*

Byl to šok. Možná proto, že zrovna v tebe jsem opravdu věřila. U tebe bylo něco, co mi dávalo jistotu, že tohle nikdy neuděláš. Že mě nikdy nenecháš jít. Neměl si totiž jediný důvod. Až na ten jeden, o kterém mě nikdy nenapadlo nějak vážně přemýšlet. Brala jsem ji jako uzavřenou kapitolu. Jako tvou starou lásku. Myslela jsem, že

Otevřela jsem oči a rozhlédla se po pokoji. Chvíli mi bylo zajímavě lehko. Během minuty mě začalo bolet na srdci. Nevěděla jsem ještě proč. Pak se mi to všechno vybavilo. A do očí se mi začaly drát slzy. Nenávidím taková probuzení. *