Útržky

Kde jsou ty časy,

kdy si pro mě znamenal méně než nic?

No řekla bych,

že nenávratně pryč.

Písničky, které si mi zpívával, teď zpívám sama pro sebe.

Se slzami v očích, slabým hlasem.

Pletu slova, a v hlavě slyším tvůl hlas.

Občas cítím tvé ruce na mých bocích, tvoje rty na mých vlasech.

Ale já to zvládnu, tak jako jsem zatím zvládla všechno. Nakonec, dá se s tím žít.( když člověku nic jiného nezbývá ) *