zmojihlavy: Dělám to vždycky.. Vědomě se sama potápím. Ale psát musím, to mi hrozně pomáhá.
psycháč: Taky to dělám...ikdyž nevím jestli to beru stejně
Sama sobě si pořád dokola omlacuju o hlavu jak mě to bolí, jak mě to ubíjí,...
ale přitom si tím děsně ulevuju a dokazuju si jak sem silná že si tohle všechno docelá dávám
úplně sem si vzpoměla "co se škádlívá, to se rádo mívá" při tom když sem četla jak ste se minulé léto téměř neznali a teď??
...a jinak, brouku je mi to moc líto...tyhle věci se dějou...já ti teda budu držet všecko co mám, jenom aby ti nebylo tak zle
zmojihlavy: Áno je to přesně tak. Není snad ani třeba ani psát, jsme stejné.. Jo, to byly časy.. Když pro mě neznamenal zhola nic. Moc ti děkuju..
Pomáháš mi, ani nevíš jak!