Hrát ...

Moje schopnosti se zvětšují, už si dokážu zakázat myšlenky na něj téměř v jakékoliv situaci.

I když to bolí.

Bolelo poslouchat to, co jsem musela včera. Ale je to pravda, nebo není? Toť otázka ..

Každopádně mi srdce ( nebo to, co z něj ještě zbylo ) doslova praská tou bolestí, jen co si představím, že políbil nebo objal jinou. Protože jeho polibky a objetí jsou to nejkrásnější, nejjemnější, nejsladší. Je to to, co mi chybí už tak dlouho ..

A tenhle článej je důvod, proč jdu hrát na kytaru.

Jdu zase zahánět myšlenky. *