Tak zase přežívám, ze dne na den.
Potkávám tu, kterou Luky miluje. Přehlíží mě, neví kdo jsem. To jen já
Nikdy nic nevíš dopředu, i když jde jen o jeden den.
Říkáš, že si život nemaluješ.
Téměř pokaždé, když sedím vedle tebe, vezmeš mě do náručí a posadíš si mě na klín.
Jak bych mohla zapomenout? :( *
S každým novým nadechnutím cítím bolest ve všech buňkách mého těla. S každým vydechnutím cítím tu zatracenou touhu. S každou slzou ztrácím naději. S každou vzpomínkou se mi zdá štěstí zase jako nedosažitelná věc. Slyšet od milovaného člověka větu: "Pořád jí miluju.", je jako vrazit si do srdce tupé nůžky. Občas musím
Poslouchám písničky od něj, a přemýšlím, jak mu muselo být.
Bylo mu jako mě? Když jsem se s ním rozešla? Udělala jsem to sice jinak než on, promluvili jsme si. Zůstali kamarády, ale bylo na něm vidět, jak trpí. A já trpěla s ním.
Musím se uklidnit.
Přestat vyšilovat, a absolutně zbytečně hysterčit a žárlit.
Jsem klidná.
Proč se pořád tak nesmyslně bojím?
Proč stále žárlím, když vím, že nemám jediný důvod?
Proč žiju ve strachu, že o
Nevěřím tomu sama, během posledních let mě opustila jakákoliv důvěra k horoskopům, ale posledních čtrnáct dní si ten svůj čtu každé ráno. Možná proto, že vždycky tak skvěle sedí. Vážně jsem tomu nikdy nevěřila, ale nejvíc mě dostává, jak horoskopy vystihují osobnosti podle znamení. Ať už si přečtu charakteristiku býka, kozoroha,
A tak jsem to všechno ve zdraví přežila. Nikdo mě nepřepadl, nezavraždil, neznásilnil, nezabloudila jsem, nějak extrémně jsem se neztrapnila.
A to vše se dá považovat za velký úspěch!
Je to tady, den, kdy odjíždím na intr.
K mému velkému překvapení, necítím ani strach, ani nervozitu ( zatím ), dokonce ani nejsem nijak otrávená. Zatím jen balím věci, o kterých si myslím, že budou potřeba. Půlka koupelny se vytratila. Zkouším