End nostalgia

Poslouchám písničky od něj, a přemýšlím, jak mu muselo být.

Bylo mu jako mě? Když jsem se s ním rozešla? Udělala jsem to sice jinak než on, promluvili jsme si. Zůstali kamarády, ale bylo na něm vidět, jak trpí. A já trpěla s ním. Jenže v tu chvíli jsem prostě věděla, že s ním už být nemohu. Aspoň ne v tu dobu. Protože jsem pořád ještě byla až po uši zamilovaná do něj. Teď se jen snažím představit si tu bolest, kerou Lukyn schovával. Když mi ostatní říkají, co jim psal, je mi ze mě zle. Byl na dně.

Ale je to už pryč. Teď z něj doufám činím šťastného. Tak, jako on ze mě.

A už vážně konec! Pryč s tou nostalgií! Neděle jsou u mě vždycky krušné, ale tohle nejde. Jdu se zabavit.

ŽÍT OKAMŽIKEM! Ne vzpomínkami!