Zmojihlavy | youdontunderstand

 Zase. Sedím tady, a nevím, jak začít. Právě mi hlavou proběhl skoro celý článek, ale když sednu a chci ho napsat, najednou to nejde. Jo, Leni, jak se máš ty? Myslím, že nebýt toho komentáře, teď tady nesedím. Vlastně nemyslím, to vím určitě. Možná jsem podvědomě celou tu dobu čekala právě na něj, aby mě donutil zase jednou

Venku je tak hezky a já tu jen tak dřepím protivná a naštvaná na celý svět.

Vlastně tam není až tak krásně. První sluníčko mě ještě neoblbne tak, abych si sundala bundu a chodila v mikině.

 Tak jsem si dneska cestou do školy uvědomila, že už mi je sedmnáct. Krásných sedmnáct. Ale co se mění, krom toho, že už mě možná nevyhodí z non-stopu, a že až se někdo zeptá, odpovím místo šestnácti sedmnáct? Vůbec nic. Tak proč to sem vůbec píšu :D? Ale jo, bylo zajímavý pozastavit se nad tím a uvědomit si, jak život hrozně

 Můj každodenní strach se zhmotnil.  

 Vánoce se blíží a já stejně jako každý rok, i když jsem si stejně jako každý rok řekla, že nakoupím dárky brzo, scháním všechno pod tlakem a na poslední chvíli. Mě teda přijde pět dní jako dost času, ale ostatním ne.