Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život. ( John Lennon )

psycháč: Doufám že tím zklamáním nebudeš oplývat moc dlouho, chytla mě totiž druhá múza a nová otevřenost. Možná je to tou "svobodou".

To, jak sedíš u okna a v kolonce pro text mám napsané pouze tři tečky, to moc dobře znám A sem šíleně ráda že sem to konečně zbořila, tu zeď.
Jako vždycky, mluvíš mi z duše.

Od doby, co sem si přečetla článek o tvé nemoci, pořád nad tebou přemýšlím...hlavou mi běží jen to, že dokud sem nevěděla co se děje, myslívala sem na tebe ve stylu "zajímalo by mě, jestli by tohle udělala i Káč" atp....věděla sem že si tu.
Ty si tu pořád. Jen jinak. Nedokážu přestat myslet na 'co když'. Co když se něco stane. Co když se to nedovím. Co když to nestihneš napsat na blog. Co budu dělat? Vím, že je to možná malichernost, vlastně ani nevím jak vypadáš a potkat tě někde úplnou náhodou, byla bys cizí, ale tam někde uvnitř seš moje spřízněná duše a člověk, kterýho mám šíleně ráda...

Starý články sou pohlazení po duši. Nikdy bych je nesmazala. A ty to taky nedělej. Sem tam je zdravé si pobrečet a ještě zdravější je udělat to při vzpomínce na něco tak krásnýho
Tolik znamenají.
Vlastní hloupost, lásku, nenávist, bolest, naivitu, kreativitu...sme v nich my.


A staré lásky...nelituj vzpomínek. Něco nás přece naučily. A jak říkáš, dovedou nás tam, kam si to sami zasloužíme. Někdo je prostě hlupák, neuvědomuje si, co člověku způsobuje, ale to tě zocelí.

Nicméně, rozhodla sem se oživit blog. Doufám že mě to nepustí. Že to bude cesta k nové kapitole.
Zatím

---
nerozumnyrozum.blog.cz

zmojihlavy: Tak to ani nevíš, jak jsi mě potěšila Mám to úplně stejně, jako ty. Vlastně se kolikrát dokopu k psaní jen kvůli tobě, a často přemýšlím úplně stejně, jako ty. O nás dvouch. Má to svoje kouzlo, protože se zřejmě nikdy nepotkáme, ale známe se tak dobře, a hlavně, jsme tak stejné. Nikdo jiný mi nedokážu tak dobře promluvit z duše jako ty )Už se těším na tvoje články!

---
zmojihlavy.pise.cz