RED

Venku je tak hezky a já tu jen tak dřepím protivná a naštvaná na celý svět.

Vlastně tam není až tak krásně. První sluníčko mě ještě neoblbne tak, abych si sundala bundu a chodila v mikině.

Už tak dlouho jsem nenapsala jediný článek, přitom v hlavě mi jich vznikly desítky. Ale pokaždé, když jsem zapnula pise.cz, všechno bylo pryč a přišla jen nechuť něco psát.

Ani teď vlastně nevím, co psát, ale asi mě donutilo to sluníčko. Tak přece jenom nejsem asi ještě dost cynicky naladěná. Nesnáším pondělky, nesnáším, když si nepíšeme, a nenávidím červené pondělky (Leničko, zapůjčím si :D)! Všechny ty černé (červené) myšlenky, co mě napadají, tu nechuť něco dělat, šílenej absťák po čokoládě, agresivitu a plačtivost. Není toho málo, že :D, a to všechno dokázaly vykouzlit zázračné pilulky. (Ale komu by se chtělo kvůli jednomu týdnu v měsíci přecházet na jiné..) Ani stesk, a touha být s ním, když nemůžu, tomu moc nepřidaly.

Ale tenhle článek neměl být o mém červeném týdnu. :D

Taky tak šíleně závidím bráchovy, že tu bude mít celý týden přítelkyni, která si právě užívá jarní prázdniny (a má je fakt jarní), a ještě stále mě nepřešla ta nabručenost kvůli mým prázdninám, které jsem strávila v posteli, a on je strávil místo se mnou s naší rychlovarnou konvicí.

Ta světlá naděje, že se možná zase po dlouhé době uvidíme v týdnu mě drží, a zřejmě proto jsem ještě dneska nikoho pořádně neseřvala. Doufejme, že u toho zůstane, měla bych tento článek co nejrychleji utnout, protože tohle jsem fakt původně nechtěla!   *