Kdysi dávno jsem si řekla, že až mě jednou políbí, napíšu to sem. Zřejmě jsem byla zase v jednom ze svých zoufalých stavů, ale něco mě nutí napsat to, podělit se. Nevybrala jsem si hned náš první polibek, protože, jak mám ve zvyku, nebyl zrovna takový, jak jsem si ho představovala. Ale byly ještě hezčí, a nikdo z vás nemá ani tušení,

Co to znamená? Že jsem najednou dostala hroznou chuť číst, ponořit se do jiného světa.

Chybělo mi to. Knížku jsem nevzala do ruky dobré dva měsíce, a teď jsem hltala jeden list za druhým, užívala si, že jsem někde jinde.

Prší a prší ..

A to máme za sebou půlku prázdnin, z toho jsem tedy aspoň já osobně půlku prochodila v mikině.

Ale což, nic s tím neudělám.

Zkusila bych napsat něco, jak jsem řekla "normálního" .. Jak dlouho už to je, co jsem naposledy sedla k počítači, zapla Open Office, a začala psát.

Psát.

Zase na popud Lenky píšu ..:)

Už se tak nějak poslední dobou smiřuji s tím, že můj blog už nebude nikdy normální. Že už to bude vždycky jenom on, protože, ačkoliv to tak nechci, on je můj život ..

Proč jsem vždycky šťastná s Lukym, a pak přijde on ..? A všechno zkazí ..?

Všechno.

Proč?

Vím, že jsem jí sem už dávala, ale teď se ani jiná nehodí.*

Když už jsem poslední dobou u toho uvěřejňování jmen, bylo by třeba na místě napsat jeho jméno.

Nevím proč, ale chci to udělat.

Chci aby všichni

S Lukym jsem šťastná. Svým způsobem ho miluji. Ale jinak.

Achjo, ten zmatek v hlavě mě tak mate. Tohle je horší než tenkrát, když byl ON a on ..

Nechám

Koho milujeme, nejsme nikdy pevně rozhodnuti opustit, i kdyby nám sebevíc ublížil.

A budu psát, dokud mi prsty neupadnou, dokud neucítím tu kýženou úlevu.

Jsem zpátky.. Za ty dva měsíce jsem se vlastně v ničem nepohla. Znovu .. ZAČÁTEK. A znovu vím, jak to bude. Ani to nebolí, když mám tohle vědomí. Ani mě nenapadá přestat tomu věřit.. Nechci se přeci sama vědomě ponořit až na nejhlubší dno. Stejně se znovu odrazím.