Zmatek ...

S Lukym jsem šťastná. Svým způsobem ho miluji. Ale jinak.

Achjo, ten zmatek v hlavě mě tak mate. Tohle je horší než tenkrát, když byl ON a on ..

Nechám tomu všemu čas, volný průběh ...

On odjel, nevím kdy se vrátí.

Cítím, jak mi chybí, jak ho potřebuji, abych byla schopná normálního provozu. Nenávidím se. Nenávidím jeho, miluji ho .. Jde milovat a zároveň nenávidět?

Poslouchám písničky, každá mi ho připomíná.

Změnil mi život, od základů. A pak odešel, jen tak ...

Beze slova, jen zahrál tu scénku. Tolik lidí se mě ptá, proč ho nenechám plavat, jak mu můžu ještě věřit, jak se s ním vůbec můžu bavit. Copak to nikdo nechápe? Že ho miluju. Nevěřím mu, všechno co řekne beru s rezervou. Kdybych se s ním nebavila, byla bych prostě na dně. Já se jen snažím nějak rozumně tohle všechno přežít. Bože, tohle je nemožné. Proč mi poslední tři měsíce připadají tak zahalené mlhou? Tak neskutečné?