Tak koukám, že mi nějak klesla návštěvnost. Asi jsem vážně otravná, ale to mě od psaní svých žvástů neodradí :P

Už jsem vám říkala, že jdu s nimi (tzn. on a Mikeš) zase ven...? (řečeno

Konečně trochu času..

Včera jsem bohužel nestíhala.

No, jak bych začala?

Omlouvám se, že píšu až teď, ale jsem zaneprázdněná.. (:D)

Chtěla bych prostě jenom říct, že můj blog pro mě za ty dva měsíce znamená hrozně moc.. Nevím, co bych dělala, nemít ho.

Dneska bohužel víc nestíhám, mám jenom malou otázečku. Jméno jako www.zmojihlavy.pise.cz, už nezměním?

S ní se dá zasmát od srdce. Tolik, jako právě teď jsem se nesmála už hodně dlouho.

Oči mi slzely, nešlo to zastavit, a slyšel mě celý dům.

Bylo

Mě osobně melancholie přepadá hlavně na podzim. To bývá depresivní počasí, a ještě když se k tomu přidají nějaké ty osobní problémy..

Pak většinou zhruba týden chodím zahalená neviditelnou mlhou, a jsem mimo.

Takže skvělé, tenhle článek píšu po druhé..! Svou šikovností jsem ho vypla, a tudíž je v.. nenávratnu.

Nechápu, jak můžu někomu radit, co se týče lásky. Vždyť jsem sama v životě s nikým nebyla déle, než osm dní. Osm dní!

V noci jsem měla chuť spát, nejménně pár let. Nešlo mi vůbec usnout, ale zakazovala jsem si všechny myšlenky, které by se mohly týkat  této

Ruce se mi klepou, nemůžu dýchat, cítím tlak na hrudníku.

Stála jsem u okna a bezdečně koukala ven. Mihla se velice známá hlava. A další, až převelice dobře známá hlava. Známá tvář. Jeho tvář..

Toto bylo napsáno ještě odpoledne!

Udělala jsem otočku, a dál jsme tančili.