Toto bylo napsáno ještě odpoledne!
Udělala jsem otočku, a dál jsme tančili.
Nohy se mi trochu motaly, a občas jsem cítila, jak po něm šlapu. Dvě piva a pár panáků umí svoje.
Začala jsem se smát. On měl na tváři jenom takový úsměv, záhadný, spokojený a pobavený. Taky se trochu zamotal, a škobrtli jsme. Chytil mě ještě pevněji. Šeptal mi do ucha krásná slova. Je mi líto, že už skoro nevím, co říkal. Nabádala jsem se slovy: "Pamatuj si, co říká!" A tak jsem si každou jeho větu ukládala někam hluboko. Jenže dnes už o nich nevím. Možná je ještě někdy objevím, někdy, až to nebudu vůbec čekat. Písnička hrála, notovali jsme její slova a smáli se. Držel mě pevně, nemohla jsem se pohnout. Pořád jsme mluvili, něco plánovali. Občas jsme prostě jenom mlčeli, tančili a motali se dokola, někdy na druhou stranu. Objala jsem ho pevněji a položila si hlavu na jeho rameno.
Písnička dohrála a pódium se zaplnilo skákajícími a pařícími lidmi. Myslím, že hráli Kabáti. Dál jsem se točili a bavili se. Objímala jsem ho a užívala si ten pocit.
Došlo mi, že mi na něm vždycky zálěželo a nikdy záležet nepřestalo.
Dál jsme tančili beze slov.
Zase začala hrát pomalá a romantická písnička. Vím, že jsem ji už někdy slyšela, je možná z nějakého filmu. Pořád jsem ho pevně objímala. Najednou mě od sebe odtrhl, dál jsme se točili, ale jeho ruce mezi námi tvořily překážku. Chtěla jsem se k němu zase přitulit, ale nedovolil mi to.
Podíval se mi do očí. Ten pohled, byl plný bolesti a smutku. Potom se trochu projasnil a řekl: "Miluju tě."
Srdce mi poskočilo, a nevěděla jsem, co říct. A tak za mě promluvily moje city: "Já tebe taky."
Zamotala jsem se s přitroublým úsměvem na tváři. Opilecky jsem se k němu dohrabala, a vlepila mu pusu.
