Tak jo, teď vážně.

Předchozí článek je sice velmi .. ehm, zajímavý.

Ale, právě mám pocit, že srdce OPRAVDU vyletí ven

Nedůvěřivě se rozhlížím. Čekám, až zpoza rohu někdo vyskočí a zakřičí "Apríl!".. Ale pořád nic.

Rozhlédnu se do prava. Bordel.

Snad jen díky, díky, díky ..

Že se stále ještě najdou lidé, kteří se mnou mají TÁKOVOUHLE trpělivost.

Blog mi přirostl

Už zase.

Já vím.

Ale, kdo by si po tomhle nedělal naděje ..?

Pět dní s ní = neskutečná dávka energie ..

Ale pocit prázdnoty, beznaděje přetrvává i přes jeho dnešní telefonát (musím se při pomyšlení na to přiblble usmívat) ..♥  :)

... sejde z mysli.

Známé pořekadlo, které až podezřele často používají staří lidé. Myslím, že je to hlavně z důvodu jejich vlastních zkušeností. Stejně tak jako co oči nevidí, to srdce nebolí. Obě tato pořekadla

Odepsal. Vzal to tak, jak jsem myslela. Uf ..

A ...

Zahlédla jsem ho z auta.

Víte co?

Už jsem tady jednou říkala, že je mi všechno jedno co?

No, tak tedy, já mu to vážně napsala.. Teda

Co se mi na to líbí? Tohle není můj styl, ale ... Něco mě na ní TAK chytlo ♥

Byla by velká ubohost napsat mu, že? :

Dnes máš možnost mi napsat DO
ZPRÁV na FB to, co se mi bojíš říci. Příjmu
urážky, přijmu vyznání