Jakže? Štěstí? Cože?

Nedůvěřivě se rozhlížím. Čekám, až zpoza rohu někdo vyskočí a zakřičí "Apríl!".. Ale pořád nic.

Rozhlédnu se do prava. Bordel.

Podívám se do leva. Vedle mě stojí. Štěstí.

Tak takhle vypadáš? Probleskne mi hlavou. Žaludkem mi prolétavají dotěrní motýli.

Nevěřím, jsem tak nedůvěřivá. Proč? Tak dlouho jsme se neviděli ...

A teď tu stojí, a říká, že přišlo. A já ani nejsem připravená přijmout ho.

Chytne mě za ruku.

Snad už se nikdy nepustí ..*