Zmojihlavy | A miluju a maluju ...

Pět dní s ní = neskutečná dávka energie ..

Ale pocit prázdnoty, beznaděje přetrvává i přes jeho dnešní telefonát (musím se při pomyšlení na to přiblble usmívat) ..♥  :)

Jenom při představě, že teď nemám ani tušení, co dělá, že je možná s NÍ ..

Staršně mě to užírá..! Nedá se to vydržet! V srdci mám díru jako po atomovce, jen čekám, až ji vyplní on .. A bude to někdy ..?

Počítám dny, hodiny, kdy se uvidíme. Abych mohla NĚCO udělat. COKOLIV.

Energie .. Je na odchodu. A ještě se k tomu všemu přetvařovat a dělat, že vážně rozumím tomu, co do mě hustí Perfect, a že chápu, jaká je prostě hrozná smůla jeden den ho nevidět .. Chápu jí, ale neměla by být šťastná, že s ním vůbec je..? Vždyť už jen to dělá z každého člověka, jemuž je to dopřáno toho nejšťastnějšího a nejbezstarostnějšího na zemi vůbec ...

Teď, po tom rozhovoru je ta díra ještě větší. Ta šílená bezmoc, ten vtíravý strach, že nic nebude tak, jak chci. Ta obrovská závist, ten viditelný smutek. Ta tíživá bolest na srdci i na duši. A nezvladatelná touha ..

Ona jen svou přítomností všechny tyto emoce bortí. Zahání do rohu, ale když je pryč, když není se mnou. Vylézají ven. A jsou den ode dne silnější.

Ale tak aspoň jedna optimistická, kterou jsme spolu posluchaly na dece. Na horkém slunci. S úsměvem na tváři. S ní .. *