Dnes opravdu nemám tušení, jak začít.

Jsem šťastná.

Vlastně!

Jak jinak začít něž ♥ ?

Ono to ani jinak nejde ..

Jsem ráda, že na to jdu pomalu. No ne? Však, když se mi konečně

Tak jo, teď vážně.

Předchozí článek je sice velmi .. ehm, zajímavý.

Ale, právě mám pocit, že srdce OPRAVDU vyletí ven

Nedůvěřivě se rozhlížím. Čekám, až zpoza rohu někdo vyskočí a zakřičí "Apríl!".. Ale pořád nic.

Rozhlédnu se do prava. Bordel.

Snad jen díky, díky, díky ..

Že se stále ještě najdou lidé, kteří se mnou mají TÁKOVOUHLE trpělivost.

Blog mi přirostl

Už zase.

Já vím.

Ale, kdo by si po tomhle nedělal naděje ..?

Pět dní s ní = neskutečná dávka energie ..

Ale pocit prázdnoty, beznaděje přetrvává i přes jeho dnešní telefonát (musím se při pomyšlení na to přiblble usmívat) ..♥  :)

... sejde z mysli.

Známé pořekadlo, které až podezřele často používají staří lidé. Myslím, že je to hlavně z důvodu jejich vlastních zkušeností. Stejně tak jako co oči nevidí, to srdce nebolí. Obě tato pořekadla

Odepsal. Vzal to tak, jak jsem myslela. Uf ..

A ...

Zahlédla jsem ho z auta.

Víte co?

Už jsem tady jednou říkala, že je mi všechno jedno co?

No, tak tedy, já mu to vážně napsala.. Teda