Zachránili jsme si životy navzájem tím, že jsme si do nich vstoupili ... *

Jen ta slova "zítra ho uvidím" mě vykolejují. Jen ta představa, že budu zas s ním. Vůbec mi to nějak tenhle týden nedochází.

Ani nevím co napsat.

Proč mi minuty bez tebe připadají jako hodiny? A minuty s tebou jako sekundy?

Kdo zařídil tuhle nespravedlnost?

Jak ten čas zastavit?

Zase, zase ten pocit.

Že když tě okamžitě neuvidím, když si s tebou okamžitě nepromluvím.

Vybuchnu. *

Cítím tvou vůni z mého polštáře.

Rozespalá se tě snažím nahmatat vedle sebe. Ale tvoje tělo nikde necítím. Nejsi tu.

A

Patří ti první místo na mém chatu.

Ale u mě ho máš i v mém srdci. *

Vidět tě po tak dlouhé době, je jako jako šňupnout si po šíleném absťáku. Ne, že bych věděla, jaké to je. :D

Ale připadám si v tu chvíli jako feťák. Jako nejšťastnější malé dítě co dostalo svou vysněnou hračku. Když tě po tak

vysvobození ..

Byla jsem malá.

Myslela jsem si ..

Vychodím základku, udělám maturitu na střední, která mě bude bavit.

Nic, kromě pár lidí mě tu nedrží.

Ale dokážu vůbec odejít?

A můžu takhle zklamat lidi, na kterých mi záleží?