MY

Vidět tě po tak dlouhé době, je jako jako šňupnout si po šíleném absťáku. Ne, že bych věděla, jaké to je. :D

Ale připadám si v tu chvíli jako feťák. Jako nejšťastnější malé dítě co dostalo svou vysněnou hračku. Když tě po tak dlouhé době vidím, cítím. Nejde to popsat! Nikdo to nepochopí! Jen já vím, jaké to pro mě je. A nevyjádřím to. Nejspíš nikdy.

V jediné sekundě zapomenu na všechen ten stesk minulých dní. Na všechny ty slabé chvilky.

Najednou jsi jen ty.

A já.

My dva.

Každou sekundu spolu. Každou vychutnáváme, jako by byla poslední. Ani jediné nedáme šanci proklouznout nám mezi prsty. Žádná z nich není nikdy promarněná.

Vždycky najdeš způsob jak mě rozesmát. I když zrovna zadržuji slzy, protože vím, že za chvíli se rozloučíme. I v tu chvíli se dokážu řehtat. Díky tobě.

Ale pak odejdeš, a není už nikdo, kdo by mě rozesmál.

A pak je místo pro slzy, stesk a netrpělivost.

Za celý život se ke mě nikdo nikdy nechoval tak, jako ty za poslední půl rok.

Věř mi, že tě nikdy nikdo nemiloval víc než já, a nikdy nebude.

Dala bych za tebe život. Ruku do ohně. Udělala bych cokoliv, abys byl šťastný. I kdybys mě k tomu štěstí nepotřeboval. *