Domov je místo, kam by se měl člověk vracet rád. Znamená to,že její domov je vlídná náruč ulice? Kam utíká, když už nechce poslouchat rozmluvy o Hitlerovi a konečném řešení? Ona domov nemá.

Seděla na posteli a hlavou se jí honily roztodivné myšlenky. Bylo 30.dubna 1942.

Jsem zase tady.

Ne žádné rozřešení situace..

Ale věřtě mi, ráda bych se nechala podat (a to se nikdy jen tak nevzdávám, např. dneska jsem se plazila po zemi tak dlouho, dokud jsem neobjevila ztracenou naušnici, a že to chvilku trvalo)..

Ale já nechci řešit tohle..

Takže v pátek mě přepadla rýma a kašel, ale ne, že by mě to překvapilo.. Rýmu mám minimálně 4x za rok..

Takže

Nejhorší způsob, jak poznat, že ti někdo Chybí, je posadit se vedle Něj a uvědomit si, že už Nikdy nebude Tvůj...

Bože jo..!

Bože, jak to slyším (O-oo-o-o-ou) všechno se mi vrací. Jako kdyby byla sobota, já tu seděla a těšila se na večer..

Ale zpět, dneska je čtvrtek, musím se zabývat současností a také budoucností. Neohlížet se za minulostí, ačkoliv tohle pravidlo

Ne, neuklidila jsem si..

Potřebuju uklidit někde v sobě. Potřebuju opravdu pořádnej úklid. Všechno hezky srovnat a najít. Najít odpovědi na otázky, které se mi honí hlavou. A že jich není málo. Ono to je totiž ještě složitější

Takže jak jsem se už zmiňovala, napadlo mě udělat si pleťovou masku.

Byly čtyři hodiny, seděla jsem u počítače, už převelice znuděná, tak mě napadlo splnit jeden bod toho, co jsem vyjmenovala.

Sakra.

Znova okamžitě potřebuju týden volna.

Teď, v neděli odpoledne mám spoustu nápadů, jak ten týden využít. Teď!

Nevěděla, proč. Copak to někdy věděla? Ne, nikdy.

Co se stalo? Udělala něco špatně? Hlavou se jí honilo tolik myšlenek, až si pomyslela, jestli je to možné, mít tak rychlé pochody. Ne, ta písnička už byla dávno pryč. Ne, už si ji nenotovala

Vyšla jsem z hloučku lidí a uviděla jí. V tu chvíli mi už bylo všechno jasné. Divila jsem se, kde jsou slzy, ale byla jsem silná. Musela jsem sice odejít na WC a chvilku dýchat zhluboka a vyrovnaně. Potom jsem vyšla a sedla si. Vedle nich. Slušelo mu to. Ale radši jsem se moc nedívala. Ostatní na mě poznali, že se něco děje, ale já jsem zatloukala. Bylo mi na nic, ale naštěstí tam byla parta kamarádů k nezaplacení, kteří mě dlouho smutnit nenechali. Miluju je, jenom díky nim jsem si to užila i přes to.

Tak tohle mi nejde z hlavy!

Jsem sama doma, tak jsem si udělala nehty a k tomu si pustila tuhle písničku, na kterou jsem narazila v reklamě na ňáký auto, myslím..

Ano, připravuji se na večer..

Proboha, prosím,