Já se nechávám podat!

Jsem zase tady.

Ne žádné rozřešení situace..

Ale věřtě mi, ráda bych se nechala podat (a to se nikdy jen tak nevzdávám, např. dneska jsem se plazila po zemi tak dlouho, dokud jsem neobjevila ztracenou naušnici, a že to chvilku trvalo)..

Ale já nechci řešit tohle..

Takže v pátek mě přepadla rýma a kašel, ale ne, že by mě to překvapilo.. Rýmu mám minimálně 4x za rok..

Takže zase smrkám a smrkám..

Včera mi láska NEJVĚTŠÍ (toť kamarádka mého života) poradila, abych si povídala s plyšákem, protože bylo půl jedenácté a ona značně znavená. No zřejmě to brala jako srandu a nepředpokládala, že to opravdu udělám. Ale mě se tak nechtělo spát, a tak moc jsem měla potřebu prodrbat HO.. Tak jsem si vypomohla sama (to zní divně)..

Těším se na víkend za ní.. Tak dlouho jsem se neviděly.. (cca 3 měsíce)

No ještě pořád moje články nejsou to, co bývaly, ale spěchám a není se s čím dělit.. Koho zajímá tenhle stereotyp.

Ale včera, když jsem se vracela od tatínka do téhle Prdelky Vysočiny, napadlo mě: "Ale stejně to tady miluju. Občas to tady pěkně smrdí, ale ne, častěji spíš voní. Bez, kvetoucí stromy, děšť.. Miluju to tady a nevzdám se toho."

Toť mé včerejší dramatické zamyšlení a teď si jdu s ní volat po skype..:)

Mír a lásku (vidíte, nezahořkla jsem)..!*