Čím začít.

Tak rušný víkend tu už dlouho nebyl. Občas se bojím, aby si nemyslel, že si ho nevážím. Ale já moc dobře vím, že je to nejlepší, co mě mohlo potkat. Snad mu to dávám dostatečně najevo. Občas fakt žasnu nad tím, že se mnou je.

A je to tady. 

V pátek se poznají moji dva nejdůležitější lidé v životě.

Ona a on.  

 Tak tu sedím, v hubě lízátko od něj a pozoruji svůj odraz ve střešním okně.

To prohlížení sešitů ze základky mi nějak vnuklo myšlenku, že už jsem vlastně ta velká středoškolačka. Na to přeci čekám celé dětství. Až budu "dospělá".

 Znáte to, když se musíte učit. V tu chvíli je pro vás zajímavější i moucha na stěně, nebo kymácející se strom za oknem. Anebo ten otevřený notebook před vámi.

Tak jsem nějak najednou z národního obrození zabrousila do

 Je krásné

 Trvalo to dlouho. 

Ale už jsem si našla i jiné kamarádky, než ty staré známé. 

A vztahy začínají být takové, jako dřív. Už je to

 Pokud jsi holka,

Takže čtvrtek, 1. 11.

 Tak strašně moc se těším, až je uvidím. Po čtyřech měsících. Ta dřívější samozřejmost vidět se každý den tak rychle zmizela. Ty věci, se kterými mě dřív všechny vytáčely mi najednou chybí. Co budu dělat, až je uvidím. Asi se zblázním štěstím.