Zmojihlavy | weekend

 Čím začít.

Tak rušný víkend tu už dlouho nebyl. Občas se bojím, aby si nemyslel, že si ho nevážím. Ale já moc dobře vím, že je to nejlepší, co mě mohlo potkat. Snad mu to dávám dostatečně najevo. Občas fakt žasnu nad tím, že se mnou je. Vždyť jsem hroznej mentál. A když opominu to, že on také, prostě to nemůžu pochopit. 

Snad ještě nikdy jsem se netěšila na Vánoce víc, jak tenhle rok. Jsem tak zvědavá, co od něj dostanu. 

Jak je to možný, že ta hrozná závislost co tu byla už před rokem se tak hrozně rozrostla. Je to až šílený, jak moc celých pět dní čekám jen na to, až budeme spolu, a jak se cítím, když se konečně dočkám. To blaho co se najednou rozptýlí po celém těle. Ta euforie, ta chuť vykřičet do světa, jak moc pro mě znamená. Nikdo by nevěřil jak jsem šťastná, když mi před spaním řekne "Pojď sem ty moje prase." a potom usínáme v objetí a propojení prstů.

Ale abych se už nějak vyjádřila. 

Musím říct, že mi bylo fakt neskutečně dobře, když vedle mě seděla ona, a z druhé strany on. Bylo mi líto, že se tam zdržela tak krátkou dobu. Ale zároveň hrozně dobře, když jsem viděla, že se baví. Že si rozumí. Už se těším na další společné setkání. Ale bůh ví, kdy bude. 

Chtěla jsem toho původně napsat mnohem víc, snad na to dojde jindy. 

Teď už mám ale fakt hroznej hlad.    :D   *