Proč neskáču radostí, proč nejsem šťastná?

Proč mám tak divný pocit, že se něco stane, a že to nebude nic pozitivního?

Tak tu máme těch 400.. Utíká to neuvěřitelně. Jsem moc ráda.

Jinak včera  jsem se smířila s tím, že nedokážu psát už o ničem jiném než o něm..

Sním, jak mě objímáš.

Sním, jak mě líbáš.

• "Já s nim budu spát až bude ožralej.."
  

• "Né! Když maj v sobě
  [ Pokračování článku ]

"Copak ty sis toho nevšimla, jak se na tebe díval? Takej zamilovanej kukuč, tak majetnicky. Pořád měl tendenci nějak se tě dotýkat.

Ty sis nevšimla? Vždyť to jiskřilo na všechny strany. Mezi váma byl pořád takovej tlak. Vidí to každej..!

Je jasný, že skončíte spolu, chce tě, a vždycky chtěl..."

Tahle slova mě dobyla takovou energií a nadějí, až se toho bojím.

Dneska jsem se konečně dostala do té krásné fáze zamilovanosti..

Létala jsem, celý den. Zpívala si a usmívala se na celý svět.

Možná je to tím, že mám menstruaci, ale vážně se všechno tak najednou změnilo! Dokážu zase vnímat trochu s optimismem..

Po těch slovech mi vytryskly slzy, a nutila jsem jí, aby mi to pořád opakovala. A ona to pro mě udělala, a vždycky přidala něco navíc, co mě totálně dostalo.

Jsem šťastná, miluji ho...

Jaké by to asi bylo štěstí, kdybychom byli spolu..? ♥

Jenom nevím, jak si vysvětlit všechny okolnosti.

Ale víte co?

Budu si užívat své stádium, bůh ví, jak dlouho mi to vydrží.

A potom se možná budu zase zabývat těmi otravnými otázkami.

Ale co vím jistě? Že příště, budu jednat..

Jinak včera jsem se po dlouhé době začetla do starého deníčku, a něco jsem i připsala. Poslední zmínka byla z léta, a byl tam i on..:)

Dokonce jsem se u spousty frází velice nasmála, a ráda bych upozornila, že mi tehdy bylo 10 - 12 let..!

• "..když přijeli přivezli spoustu žrádla (hmm, jídla)  - jsem pořád stejná
• "Dneska jsme byli bruslit, a byla i dcera chlapa co pracuje s mamkou. Docela dobrý."   - to byla ona! ♥
• "Dneska nás napadlo něco báječnýho! Budem se cvičit, a po určitý době si určitě budem moc říkat ŠPIONKY! :)  - zdravé sebevědomí
• "Máme tady pěknýho zdravotníka (Marek). Každý ráno nosí Lindě vitamíny. SUPER!  - ono se vlastně nic nezměnilo
• "Psala jsem sama sobě dopis!"  - pořád stejný magor
• "Postavily jsme si konečně ten domek. Nezbývá než se radovat!!! Ale domek nebyl zas tak stabilní to znamená že se zbořil.."  - ano, ano, to vážně dává smysl
• "Babčus kyndala! Prej aby nás něco nepřejelo. Sme malý nebo co?!"  - to už na mě lezla ta puberta
• "Máma mě teď prozváněla, přitom leží hned vedle. Nojo! Musí ležet, ale může mluvit!"  - abych něco neokomentovala
• "Právě mi volala ožralá
  [ Pokračování článku ]

Měsíc ozařoval celou silnici, i pole vedle.

Stromy skoro neslyšně šustily ve větříku, a občas odlétl lupínek.

Do zad mě hřála silnice, která si ponechala,

Už i ona si stěžuje, že jsem otravná..

Achjo, já vím, ale teď už o něm nepadne ani slovo. Všechno budu psát sem!

Ráno jsem vstala, a posadila se na postel. Bylo mi hrozně, nejradši bych zůstala hezky zachumlaná v postýlce. Venku to sice vypadalo na slunečný den, ale odpoledne si kamarád málem vypíchl oko deštníkem, což svědčí o tom, že se to posr podělalo..

Už mě to vážně sere..

Tohle je jako nějaká závislost. Není cesty ven.. Pořád dokola, jednou si myslím, že je to v pohodě, že řešení je na dosah, že už bude dobře. Ale pak mě zase něco srazí. Už ZASE.

Tanec nás oba unavil.

Navrhl přesunout se na chodbu.

Zavřela jsem velké, zelené dveře a začala chodit. Bylo mi trochu nevolno, ale