Při měsíčku

Měsíc ozařoval celou silnici, i pole vedle.

Stromy skoro neslyšně šustily ve větříku, a občas odlétl lupínek.

Do zad mě hřála silnice, která si ponechala, nebo spíš ukradla trošku tepla od slunce. Roztáhla jsem ruce a nohy, aby moje tělo vstřebalo co nejvíce té krásy. Vedle mě ležela ona, a on...

Povídali jsem si, hledali Velký vůz a Polárku.

Položila jsem hlavu na jeho hrudník.

Bylo mi krásně.

Tenkrát jsem si ještě nedokázala přiznat celou pravdu.

Nedokázala jsem říct ani: "Líbí se mi."

Při každém pomyšlení na to jsem rudla a zaháněla myšlenky do těch nejtemnějších koutů mysly. Ale nemohly tam zůstat navždy. Našel se den, kdy všechny vypluly na povrch..

Tu noc jsem nemohla usnout.

V hlavě se mi pořád dokola přehrávaly všechny naše doteky.

Znovu jsem se okřikla.

Tohle nesmím dělat!

Myslet na něj!

Za pět minut jsem si uvědomila, že zase myslím na ...

ASI MĚ PŘITAHUJE..

Přiznala jsem si poprvé, a dost mě to vykolejilo.