A je to tu zase, po roce.

 Můj každodenní strach se zhmotnil.  

 Heh. Konec světa.

Kolik jich už mělo být? Nespočetně. Já se tomu sice směju, ale lhala bych, kdybych tvrdila, že nemám ani trochu strach.

 Vánoce se blíží a já stejně jako každý rok, i když jsem si stejně jako každý rok řekla, že nakoupím dárky brzo, scháním všechno pod tlakem a na poslední chvíli. Mě teda přijde pět dní jako dost času, ale ostatním ne.  

 Vidět se uprostřed týdne. Hihi.

Dřív nepředstavitelné, teď skutečné. 

Je super, jak ho moje rodina bere jako jednoho z nás. A ještě lepší, že je to tak i u nich.   :)    *

 Čím začít.

Tak rušný víkend tu už dlouho nebyl. Občas se bojím, aby si nemyslel, že si ho nevážím. Ale já moc dobře vím, že je to nejlepší, co mě mohlo potkat. Snad mu to dávám dostatečně najevo. Občas fakt žasnu nad tím, že se mnou je.