Ne, neuklidila jsem si..

Potřebuju uklidit někde v sobě. Potřebuju opravdu pořádnej úklid. Všechno hezky srovnat a najít. Najít odpovědi na otázky, které se mi honí hlavou. A že jich není málo. Ono to je totiž ještě složitější

Takže jak jsem se už zmiňovala, napadlo mě udělat si pleťovou masku.

Byly čtyři hodiny, seděla jsem u počítače, už převelice znuděná, tak mě napadlo splnit jeden bod toho, co jsem vyjmenovala.

Sakra.

Znova okamžitě potřebuju týden volna.

Teď, v neděli odpoledne mám spoustu nápadů, jak ten týden využít. Teď!

Nevěděla, proč. Copak to někdy věděla? Ne, nikdy.

Co se stalo? Udělala něco špatně? Hlavou se jí honilo tolik myšlenek, až si pomyslela, jestli je to možné, mít tak rychlé pochody. Ne, ta písnička už byla dávno pryč. Ne, už si ji nenotovala

Vyšla jsem z hloučku lidí a uviděla jí. V tu chvíli mi už bylo všechno jasné. Divila jsem se, kde jsou slzy, ale byla jsem silná. Musela jsem sice odejít na WC a chvilku dýchat zhluboka a vyrovnaně. Potom jsem vyšla a sedla si. Vedle nich. Slušelo mu to. Ale radši jsem se moc nedívala. Ostatní na mě poznali, že se něco děje, ale já jsem zatloukala. Bylo mi na nic, ale naštěstí tam byla parta kamarádů k nezaplacení, kteří mě dlouho smutnit nenechali. Miluju je, jenom díky nim jsem si to užila i přes to.

Tak tohle mi nejde z hlavy!

Jsem sama doma, tak jsem si udělala nehty a k tomu si pustila tuhle písničku, na kterou jsem narazila v reklamě na ňáký auto, myslím..

Ano, připravuji se na večer..

Proboha, prosím,

Když jsem otevřela před pěti minutami seznam.cz, vykoukl na mě hrozný nadpis: Zemřel spisovatel Arnošt Lustig..

Otevřela jsem pusu dokořán, hlasitě vydýchla a nemohla tomu uvěřit.

Napadlo mě, že by to třeba mohlo někoho zajímat. Přeci jenom naušnice z obchodu za 100,- a ručně vyrobené zhruba za 15,- (ty nejjednodušší), už to je rozdíl. Mě vlastně ani nejde o cenu, ale spíš o ten pocit, že tyhle naušnice jsem si vyrobila sama, jenom podle MOJÍ fantazie, jenom podle MĚ. Doma mám už přes třicet párů, snad všechny

Škyt...

Přemýšlím, co užitečného jsem udělala za ty jarňáky. Nic mě nenapadá.. Ne, vážně, sedím, koukám po pokoji a marně hledám něco, co by bylo jinak. Nic. A co se týče přímo MĚ, tak psychicky jsem na tom pořád stejně (špatně?,

Na tenhle den jsem čekala dlouho! :P :D

Vlastně ani ne, překvapilo mě, že jsem 100 dosáhla celkem brzo. Pořád si namlouvám, že mi nezáleží na tom, kolik lidí si to přečte, že se jen snažím psát, zlepšovat se a svěřovat. Ale někde hluboko stejně