Škyt...

Škyt...

Přemýšlím, co užitečného jsem udělala za ty jarňáky. Nic mě nenapadá.. Ne, vážně, sedím, koukám po pokoji a marně hledám něco, co by bylo jinak. Nic. A co se týče přímo MĚ, tak psychicky jsem na tom pořád stejně (špatně?, ne zamilovaně). Blíží se ta osudná sobota, na kterou čekám celý měsíc, a mám obavy, že budu vypadat jako debil. Ne, já musím být dokonalá!  Haha, to jsem někdy byla?

Škyt...

Mimochodem, ta povídka (nenapadá mě žádné jméno), byl jen slabý odvar toho, co mě napadlo v posteli. Jenže se mi samozřejmě nechtělo vstávat, takže teď už je to o něčem úplně jiným. No nevadí, jsem celkem spokojená. I když nemám ani tušení, jak to bude pokračovat. Ale jo, tak něco tam je, ale spíš se to týká konce. A chtěla bych se omluvit, ale nejspíš tam budou nějaký chyby, co se faktů týče, tak se prosím snažte nevšímat si toho..:)

Škyt...

To bude asi vše co jsem chtěla, nic zajímavějšího ze mě nevyleze..

Škyt...*