Kap,kap, kap...
Kapky deště ztěžka dopadaly na zem.
Pod
Seděla jsem u stolu a v ruce držela papír. Byl už lehce zažloutlý (proboha to je to už tak dlouho?) a pomačkaný. Stálo na něm:
DO PATNÁCTI MUSÍM!
Praštila jsem do budíku, až spadl na zem s hlasitým řinčením, jak s sebou strhl ještě mobil, půl roku rozečtenou knihu a skleničku s vodou.
"Sakra!"
Zaklela jsem a vyškrábala se z postele. Pomalu jsem otevřela oči, ale jak jsem tak učinila, hned jsem je zase zavřela. Poslepu