Když nějakou písničku poslouchám jen v určitém období, spojím si ji pak s různými pocity.

Nesnáším, když to na mě z ničeho nic padne. Hrozný smutek. Stesk po tobě. Ta šílená potřeba aspoň tě obejmout, aspoň tě cítit vedle sebe, nebo poblíž.

Teď cítím jen 50 kilometrů mezi námi.

Bože můj vždyť je úterý ... *

pár mých přátel, ona      X   on

Ten pocit, když odjedeš. Když se naposledy rozloučíme se slovy "tak v pátek..".

Ty slzy, co se teď najednou začaly tlačit do očí, když si na to vzpomenu.

Sedět, a čekat, až přijedeš. Nejlepší věc posledních tří dnů ... *

Každé ráno je důvod proč vstávám jen to, že ty žiješ, a že jsi se mnou.

Což mě nepřestává překvapovat den ode dne víc, když přihlédnu k tomu, jak často je důvodem našich záchvatů smíchu moje demence.  :D

Každý zvlášť nijak nevynikáme.

Ale spolu jsme jiní.

A o to se oba snažíme. *

Sedím u tebe doma.

Čekám až se vrátíš že školy a tak nějak mi dochází, že bych si měla dát pauzu s psaním.

Se podívejte, jak to vypadá. *

Zas pocit, že se rozletím na tisíce kousků.

Až tě uvidím, rozmačkám tě. *

Moc bych si přála prostě jen být doma.

Doma.

Ačkoliv se to možná nezdá, je to nesplnitelné přání. Zase sedím tam, kde