Už mě to vážně sere..

Tohle je jako nějaká závislost. Není cesty ven.. Pořád dokola, jednou si myslím, že je to v pohodě, že řešení je na dosah, že už bude dobře. Ale pak mě zase něco srazí. Už ZASE.

Tanec nás oba unavil.

Navrhl přesunout se na chodbu.

Zavřela jsem velké, zelené dveře a začala chodit. Bylo mi trochu nevolno, ale

Jsem tu, jsem zpět, a raduje se celý svět!

Haha, já mám zase veršovou nebo co? I když jak zase, já ji nikdy neměla..

Včera

Včera jsem se ze zvědavosti podívala na film Bastardi.

Stručně řečeno byla to síla, a když jsem se za titulků zvedala z gauče zamotala se mi hlava a zvedl žaludek.

Tak koukám, že mi nějak klesla návštěvnost. Asi jsem vážně otravná, ale to mě od psaní svých žvástů neodradí :P

Už jsem vám říkala, že jdu s nimi (tzn. on a Mikeš) zase ven...? (řečeno

Konečně trochu času..

Včera jsem bohužel nestíhala.

No, jak bych začala?

Omlouvám se, že píšu až teď, ale jsem zaneprázdněná.. (:D)

Chtěla bych prostě jenom říct, že můj blog pro mě za ty dva měsíce znamená hrozně moc.. Nevím, co bych dělala, nemít ho.

Dneska bohužel víc nestíhám, mám jenom malou otázečku. Jméno jako www.zmojihlavy.pise.cz, už nezměním?

S ní se dá zasmát od srdce. Tolik, jako právě teď jsem se nesmála už hodně dlouho.

Oči mi slzely, nešlo to zastavit, a slyšel mě celý dům.

Bylo

Mě osobně melancholie přepadá hlavně na podzim. To bývá depresivní počasí, a ještě když se k tomu přidají nějaké ty osobní problémy..

Pak většinou zhruba týden chodím zahalená neviditelnou mlhou, a jsem mimo.