Takže začala bych tím, že dnes nic z mého osobního života.
Přišla jsem na to, že nuda kolikrát poslouží lépe, než odlakovač.
Proč neskáču radostí, proč nejsem šťastná?
Proč mám tak divný pocit, že se něco stane, a že to nebude nic pozitivního?
Tak tu máme těch 400.. Utíká to neuvěřitelně. Jsem moc ráda.
Jinak včera jsem se smířila s tím, že nedokážu psát už o ničem jiném než o něm..
MARTIN
Zastrčil klíčky do zámku, a zjistil, že je odemčeno. Otevřel, kvůli tašce přes rameno se na chvíli zasekl ve dveřích. V kuchyni se svítilo a hrálo rádio.
Sním, jak mě objímáš.
Sním, jak mě líbáš.
"Copak ty sis toho nevšimla, jak se na tebe díval? Takej zamilovanej kukuč, tak majetnicky. Pořád měl tendenci nějak se tě dotýkat.
Ty sis nevšimla? Vždyť to jiskřilo na všechny strany. Mezi váma byl pořád takovej tlak. Vidí to každej..!
Je jasný, že skončíte spolu, chce tě, a vždycky chtěl..."
Tahle slova mě dobyla takovou energií a nadějí, až se toho bojím.
Dneska jsem se konečně dostala do té krásné fáze zamilovanosti..
Létala jsem, celý den. Zpívala si a usmívala se na celý svět.
Možná je to tím, že mám menstruaci, ale vážně se všechno tak najednou změnilo! Dokážu zase vnímat trochu s optimismem..
Po těch slovech mi vytryskly slzy, a nutila jsem jí, aby mi to pořád opakovala. A ona to pro mě udělala, a vždycky přidala něco navíc, co mě totálně dostalo.
Jsem šťastná, miluji ho...
Jaké by to asi bylo štěstí, kdybychom byli spolu..? ♥
Jenom nevím, jak si vysvětlit všechny okolnosti.
Ale víte co?
Budu si užívat své stádium, bůh ví, jak dlouho mi to vydrží.
A potom se možná budu zase zabývat těmi otravnými otázkami.
Ale co vím jistě? Že příště, budu jednat..
Jinak včera jsem se po dlouhé době začetla do starého deníčku, a něco jsem i připsala. Poslední zmínka byla z léta, a byl tam i on..:)
Dokonce jsem se u spousty frází velice nasmála, a ráda bych upozornila, že mi tehdy bylo 10 - 12 let..!
Měsíc ozařoval celou silnici, i pole vedle.
Stromy skoro neslyšně šustily ve větříku, a občas odlétl lupínek.
Do zad mě hřála silnice, která si ponechala,
Už i ona si stěžuje, že jsem otravná..
Achjo, já vím, ale teď už o něm nepadne ani slovo. Všechno budu psát sem!
Ráno jsem vstala, a posadila se na postel. Bylo mi hrozně, nejradši bych zůstala hezky zachumlaná v postýlce. Venku to sice vypadalo na slunečný den, ale odpoledne si kamarád málem vypíchl oko deštníkem, což svědčí o tom, že se to posr podělalo..