Zkusila bych napsat něco, jak jsem řekla "normálního" .. Jak dlouho už to je, co jsem naposledy sedla k počítači, zapla Open Office, a začala psát.

Psát.

Zase na popud Lenky píšu ..:)

Už se tak nějak poslední dobou smiřuji s tím, že můj blog už nebude nikdy normální. Že už to bude vždycky jenom on, protože, ačkoliv to tak nechci, on je můj život ..

Proč jsem vždycky šťastná s Lukym, a pak přijde on ..? A všechno zkazí ..?

Všechno.

Proč?

Vím, že jsem jí sem už dávala, ale teď se ani jiná nehodí.*

Když už jsem poslední dobou u toho uvěřejňování jmen, bylo by třeba na místě napsat jeho jméno.

Nevím proč, ale chci to udělat.

Chci aby všichni

S Lukym jsem šťastná. Svým způsobem ho miluji. Ale jinak.

Achjo, ten zmatek v hlavě mě tak mate. Tohle je horší než tenkrát, když byl ON a on ..

Nechám

Koho milujeme, nejsme nikdy pevně rozhodnuti opustit, i kdyby nám sebevíc ublížil.

A budu psát, dokud mi prsty neupadnou, dokud neucítím tu kýženou úlevu.

Jsem zpátky.. Za ty dva měsíce jsem se vlastně v ničem nepohla. Znovu .. ZAČÁTEK. A znovu vím, jak to bude. Ani to nebolí, když mám tohle vědomí. Ani mě nenapadá přestat tomu věřit.. Nechci se přeci sama vědomě ponořit až na nejhlubší dno. Stejně se znovu odrazím.

Když jsem projela LENKASLIFE donutilo mě to něco napsat.

A začnu asi tím nejdůležitějším :

Srdce puká bolestí,

♥ ♥ ♥ Pokud včera někdo slyšel ohromnou a ohlušující ránu, slyšeli jste zřejmě mě. Tedy abych to vysvětlila, ten kámen, co mi spadl ze srdce. Protože měl nejménně 999 biliard tun .. A to vůbec nepřeháním!

Po týdnu se zase

Vidět tak, co bude zítra. Co bude za rok.