Zase jsem odjela a jednu půlku tam nechala. Ta půlka jsi ty.

Chtěla bych jednou umět říct, že jsem se tady naučila žít.

Můj bože.

Zítra.

Ten pátek. ♥

Maximální dávka štěstí v žilách už od rána. *

Už zase musím být vytočená!

Už zase se musí ta nenávist k SC zvětšit!

Když jsem doma, jsme si o tolik blíž. Jsme stejný kraj, i okres. Jsi nedaleko.

Tenhle stereotyp mě zabije. Jednou opravdu jo.

Přijít, sednout, a čekat až půjdu spát. Jediné, co mě na tom baví a těší je psaní s ním. To, že vím jak jsi se měl, co děláš a na co myslíš. Od 15. října neuběhl snad jediný den, kdy bychom si

Láska si na jde každého, i toho, kdo žije v černobílém světě.

I mě si

Co všechno se muselo stát, aby jsme se vůbec poznali?

Moje hlava musela vymyslet, že se chce bavit.

Ty ses musel domluvit

Zoufalá situace.

Čistíme si spolu zuby, a já ti chci dát pusu. *

Proplétat prsty našich rukou.

Jen tak stát a objímat se.

Nechci tam jet.

Chci jet někam úplně jinam. Jen ne tam. Do SC. Tam, kde si připadám .. nevím jak to popsat.

Jsem jako malá holka, já vím.

Jenže z těch žlutobílých zdí je mi strašně. *