Zase jsem odjela a jednu půlku tam nechala. Ta půlka jsi ty.
Chtěla bych jednou umět říct, že jsem se tady naučila žít.
Můj bože.
Co všechno bych dala za to, být s tebou.
Slyšet to tvoje "Mmm pojď ke mě .." Cítit to mačkavé objetí a vzápětí polibek.
Vidět to jiskření v očích.
Blbnout a kecat celou noc.
Co bych za to dala!
Nevím jak slovy vyjádřit to souznění mezi námi. To zvláštní souznění.
Kolikrát znám tvou odpověď na otázku, na miliony věcí máme stejný názor, stejné sny.
Jak jsem sakra mohla napsat, že chci uzavřít mír s časem?
Proč když přijedu k tobě, najednou tak zrychlí? A když jsem tady, minuta se vejde do pěti?
Je to všechno zase tak zmatené. Motám jedno přes druhé, co mi zrovna přijde pod prsty.
A vybavuji si tvůj obličej.
Jdu si odehrávat vzpomínky, jdu myslet na tebe ..
Vím, že tu nedávno byla, ale je prostě naše. *
RE: čas | psycháč | 21. 02. 2012 - 20:29 |
![]() |
zmojihlavy | 21. 02. 2012 - 21:44 |