A je to tady.
V pátek se poznají moji dva nejdůležitější lidé v životě.
Ona a on.
Tak tu sedím, v hubě lízátko od něj a pozoruji svůj odraz ve střešním okně.
To prohlížení sešitů ze základky mi nějak vnuklo myšlenku, že už jsem vlastně ta velká středoškolačka. Na to přeci čekám celé dětství. Až budu "dospělá".
Znáte to, když se musíte učit. V tu chvíli je pro vás zajímavější i moucha na stěně, nebo kymácející se strom za oknem. Anebo ten otevřený notebook před vámi.
Tak jsem nějak najednou z národního obrození zabrousila do
Je krásné
Trvalo to dlouho.
Ale už jsem si našla i jiné kamarádky, než ty staré známé.
A vztahy začínají být takové, jako dřív. Už je to
Připomíná mi jeho.
Protože je hezká, a protože vždycky když ji slyším, vidím ho, jak leží na posteli a usmívá se. ♥ *
Pokud jsi holka,
Takže čtvrtek, 1. 11.