Zmojihlavy | v koutu

 Asi nemá cenu psát, co všechno musím a nestíhám a bla bla bla.

A když je čas, není chuť psát, protože vůbec nevím co, protože pořád nemůžu najít tu ztracenou chuť. Jo, je mi to líto, ale tohle musí přijít samo.

Po dvou letech jí zase slyším. Hřích, že jsem na ní tak rychle zapoměla.

Snad nikdy mě nepřestane udivovat, jak snadno jde spojit si jistý zvuk, zápach nebo cokoliv jiného s určítým pocitem.

Tuhle písničku jsem poslouchala v podstatě jen v ten leden, kdy jsme se celý neviděli. (Jo, už jsou to 2 roky) A neptejte se mě, proč jsem ji pak vypustila, prostě zapadla do kouta a byla tam schovaná. Čekala, až si na ní vzpomenu a společně s prvními tóny se mi vybaví přesně ty totožné pocity, které jsem tehdy měla. Zjednodušeně řečeno depka. 

Už znovu nedovolím, aby zase někam zapadla. 

Kdybych se už neukázala, přeju všem krásné svátky.  *