homoleninus: Káč!! Ach moje drahá Káč.
Otevřela sem tvůj článek a spatřila něco, co ve mě vyvolalo přesně to, o čem píšeš. POCIT.
Věř nebo ne, tuhle písničku mám z velké části spojenou s tebou. Chvíle, kdy sem udržovala blog tak nějak v pravidelném provozu, psávaly sme si o tom, jak se chápeme a nechápeme a s každým tvým komentářem přicházel úsměv na tváři a povzbuzení.
Jak sem ráda že jsem na tvém blogu. Bože! je to jako setkání po yX letech.
zmojihlavy: Ach bože, člověk se jednou rozhodne zkontrolovat starej email a tam komentář k článku. V první chvíli jsem tomu nemohla uvěřit. Lenička se ozvala Ach bože.. Jo, kde jsou ty časy. Časy, kdy jsem psala. Nevím, kam se to všechno podělo, tu lásku k psaní v sobě pořád mám, ale tak nějak to nejde. Jednou za čas se pokusím, ale vždycky skončím tak rychle, jak jsem začala.. To je neuvěřitelné
Jak mi to všechno chybí, a kolik věcí se taak moc změnilo..