Konečně sobota. Na tenhle den se těšim od pondělního rána.

No takže ve čtvrt na dvanáct, když jsem se konečně přemluvila, že vstanu, už doma probíhaly přípravy na malování..:// A mě bylo řečeno, ať jdu za bráchou do práce a donesu mu oběd. Samozřejmě, že mě hned napadlo, aby tam nebyl ON. Šance je sice asi 30%, ale i tak bylo nezbytně nutné se připravit pro případ nouze. Jenže co jsem odešla z koupelny, mamka ji zalepila fólií. A co teď? Před čtvrt hodinou jsem ještě spala, a bylo to dost vidět. Takže ačkoliv se tomu snažím bránit, věděla jsem, že potřebuju řasenku. Ovšem všechny řasenky co máme doma (celkem asi 4), byly v zalepené koupelně. Jako na truc. Tak jsem se snažila si oči "zvýraznit" tužkou, ale byla to hrůza. Dolů to nešlo, tak jsem se modlila, aby tam nebyl. Díky bohu, dnes mě smůla zřejmě opustila, nebo taky ještě spala. Nebyl tam. Předala jsem oběd a utekla, dokonce jsem ani nikoho nepotkala. Jakmile se na chvíli odlepily dveře, vlítla jsem dovnitř a sebrala nejdůležitější věci. Nikdy nevím, nač se to může hodit. Takže už mám pokoj v dušičce a můžu jít ven, protože je tam zatím ještě krásně!*:P

Není pravda, že máme málo času, avšak pravdou je, že ho hodně promarníme.

Jen to je ztraceno, co sami vzdáváme.

To mě na těch příkladech nejvíc zaujalo...

Tím samozřejmě neříkám nenakupujte přes net! Ale chci se s vámi podělit o vlastní zkušenost, kterou jsme u nás doma získali teprve dneska.

Brácha už si vydělává, a tak usoudil, že si pořídí notebook. Má sice počítač, ale ten prostě není přenosný. Usoudil ale také, že si nevydělává tolik, aby mohl noťas být nový. A tak na určitých internetových stránkách objevil až podezřele výhodnou koupi! Ovšem že byla PODEZŘELÁ nám došlo až teď. Notebook byl používáný asi rok a z původní ceny 22.000,- stál jenom 4.300,- a už to se nám mohlo zdát divné. Zavolal teda na číslo a domluvil se s majitelem, že ho pošle do týdne. Dneska dlouho očekávaný balíček dorazil a mamka za něj hned předala peníze. Jenže jaký šok ji čekal, když rozbalila krabici! Byla plná papírů a různého harampádí. V konečném výsledku vážila asi něco jako notebook. Každého by asi napadlo co teď? Mamka naštěstí zareagovala rychle a jela na policii. Ta už to řeší a peníze se ještě stoply na poště.

Takže notebook nemáme, peníze naštěstí jo, ale co hlavně! Velké ponaučení!*

Mám dotaz jak do titulku vložit vlastní obrázek. Pořád se mi tam objevuje, že je to velký, nebo malý, nebo já nevim co. Tak prosím o nějakou JEDNODUŠE napsanou radu..:) Díky!

Ráda bych tady všem, co nečtou promluvila do duše. Ne, kecám. Jen chci říct, že čtení je fakt dost důležitá věc! Jednou jsem na tohle téma psala úvahu ve škole a celá třída (zapřísáhlí antičtenáři) se na mě dívali jak na debila. Jenže pak když je slyšíte číst... no prostě se musíte jen smát(nebo možná brečet), jaká je to hrůza. A co je ještě horší? Když se vás zeptají, co je to soumrak. Tragédie, ale oni jsou na to pyšní. Dělá jim problém přečíst delší odstavec a když se jich zeptáte jestli čtou tak jen znechuceně odpoví: "Ne!" Takoví lidé přeci nemusí hned do rukou brát složitou literaturu plnou cizích slov. Stačí úplně jednoduchá detektivka nebo román! Ale měli by se nad sebou trochu zamyslet, takhle akorát budou celý život vypadat jako hlupáci. Chápu dislektiky, ti za to přeci jen nemůžou, ale člověk který nemá se čtením a češtinou problémy..? Já osobně čtení miluju, taky nemám vždycky čas, ale kdykoliv ho mám sáhnu raději po knize než počítači, nebo ovladači od televize. A taky mi to rozhodně víc dává. Pak třeba i automaticky vím, jaké písmenko se píše v tom a tom slově, protože ho vidím napsané. Nebo znám i nějaká cizí slova, která učitelé o hodinách normálně používají. Nemám potom takové problémy s pochopením látky, kdežto oni řeší celou dobu význam jednoho slova a zbytek jim uteče.

Zkrátka čtení nám hodně dává a neměli bychom ho podceňovat. A jedna malá rada. Někdy se mi třeba taky do čtení nové knihy nechce, ale jakmile se donutím a přečtu aspoň jednu kapitolu(občas je potřeba víc trpělivosti, může trvat déle než se děj trochu "rozjede"), tak zjistím, že je knížka skvělá! Jinak do čtení knížky, která vás nezajímá, nebaví, nebo nudí se nikdy nenuťte. Jedině snad pokud by to byla povinná četba! ;)*

Božínku bylo tu už devět lidí..x) Děkuji za hezké komentáře, zvedly sebevědomí a potěšily.

Dneska navečer jsem koukala s maminkou- moc hodnou milovanou maminkou, která mi dnes koupila červené a růžové legíny- na Nemocnici na kraji města. Nezdaj se vám ty nový díly takový depresivní? Mě teda jo, ale mamka se mi jen vysmála. Taky jsem matičce dnes oznámila, že bych v 38 letech chtěla být taky tak sexy, hezká a hubená, ale to nikdy nebudu. Budu scvrklá a načichlá smradem ze smradlavého města, do kterého jdu v září na intr...:/ Achjo.. Ještě tady byla jedna věc, ale opravdu jsem sklerotik. No půjdu si čísti, abych nadále rozšiřovala slovní zásobu a své obzory! Mimochodem čtu O korunu a lásku od A. Dumase, a je to dost hustý...;)

Pa!*

No tak teda po včerejším celovečerním přemýšlení jsem si založila blog. Vlastně jeden už mám a večer jsem na něj vložila jeden ze svých hlubokomyslných článků, byl napsán v polospánku a lehkém oblouznění láskou. Rovná se- byla to hrozná slátanina. Mísily se tam keci o NĚM, škole a o tom jak sem hrozně chudinka opuštěná. Asi po půl hodině jsem to smazala, ale už dva lidi to přečetli..(!) Řikám, a sakra. No nic nevadí bylo to o hovně. Dochází mi, že jsem vlastně ještě nic nenapsala... Jo včera tady byl ještě jeden článek! Ach! Jak ten mi pomohl! To byla úleva! Celej den ve škole mě to hrozně dusilo. O matice jsem vzala papír a napsala pár řádků. Protože kdybych to neudělala, nejspíš bych začala křičet, mlátit a brečet. Byl to děsnej tlak! A pak doma jsem napsala dvě strany o ničem... Slíbila jsem si, že všechno budu mazat, kdyby tohle někdo od nás přečet... Byla bych v ... Ano, tam. Jenže po usilovném snažení mi to nedalo, jentak to smazat. Přinutil mě k tomu až příjezd otcův. A proč vlastně ten tlak? No, asi po devadesát miliontý jsem se zabouchla, jenže je o deset let starší. To je vše, víc zveřejňovat nebudu. Jsem s tím, co jsem právě napsala dost nespokojená, ale vlastně ani nevím, co se má na takový blog psát.  Nejspíš úvaha o něčem, co mě za den napadne. V souvislosti s tím mě napadá, že si budu muset dělat poznámky, já starý dobrý sklerotik. No budu končit, stejně to nikdo nepřečte. Pa!*