chloe*: nejhorší je ten smutek, kdy už ani plakat nelze. Jakoby nebylo co...
I já jsem měla (mám?) názor, že smrt je snadný únik z toho utrpaní (=života). Pak jsem se nějak (po dvou, třech letech) rozhodla, že zkusím žít jinak, tak nějak v souladu se vším, přímat dobré a hlavně špatné.
Ne, že by se mi to moc dařilo, ale chci to ještě vydržet... Zkus to taky.. (?)
Jinak teď čtu knížku, která mi moc pomáhá : Moc přítomného okamžiku (Eckhart Tolle)- zkus se do ní třeba mrknout