Nevím, jak začít.
Nevím, čím začít.
Nevím, o čem psát.
Ale chci psát.
A musím toho využít!
Jenže, já nevím co psát.
Tedy, jistě, že mám spoustu témat o kterých bych se chtěla někdy rozepsat, ale na ty teď není nálada.
Myslím, že je zase na čase trochu se rozpovídat o něm.
Ale, co ...
Poslední dobou je to jenom jedno zklamání za druhým, už si ani nepamatuji naše setkání, ze kterého bych měla ve výsledku radost, nebo jenom maličko dobrý pocit.
A co cítím? Velkou konkurenci, a ještě větší závist. TAK velkou! To nejde popsat slovy, marně přemýšlím nad něčím, co by to mohlo vystihnout. Ale můj mini mozeček asi nic nevymyslí. Ne zrovna teď, ve stavu offline, mimo.. Ne, nikdo po mě prostě TEĎ nemůže chtít, abych přemýšlela..!
Nemůžu se sakra soustředit, když si volám s nimi..
Ale je mi dobře, cítím se dobře, když mluvím s nimi, vlastně už chybí jen on ...
Takže možná ruším psaní, a odkládám na zítra ..
Mír a lásku! *