Jak řekl Winston Churchill

Venku prší, tak se to snad třeba trošinku zazelená. Všude už kvetou stromy, zlatý děšť, jen u nás na "horách" nic..

Jinak poslední dobou jsem dost uzavřená, nesdílná. O svých pocitech nepíšu, ani nemluvím. (Ne že bych snad o nich mluvila s někým jiným, než s ní)..

Ale našla jsem si super zábavu na facebooku (  zde ), takže se dost nasměju. Moje babička má taky někdy hlášky typu prima kól, nova cinema atd.. Na lepší si ale ne a ne vzpomenout..;) A dědouškové jsou určitě taky super. Spíš bych řekla, že babičky jsou ty, kdo "vychovávají", a dědouškové zase "kazí"..:)

Ale rozhodně si teď nemůžu stěžovat na náladu, bývá  suprová a pohodová, takže klídek.

Taky bych řekla, že jsem, jak to jen říct, tak trochu "imunní" vůči "ranám" z jeho strany. On to samozřejmě nedělá naschvál (doufejme).. Třeba mi vyhrknou slzy, drásají se ven, mršky, ale já je zastavím a uzavřu cestu. Potom to rozdýchám, a jedeme dál.

No dobrá, tak lehké to není, ale třeba jednou bude.

NE! Nesmiřuji se OPĚT s osudem "té druhé", nebo "té navíc". A ať už udělá cokoliv, vždycky ve mně bude byť i malinký kousíček něčeho, co bude říkat : "TY jsi ta hlavní. Věř a nepřestávej věřit."

To by mě nikdy ani nenapadlo. V tomhle případě se s ničím smiřovat nehodlám, naopak, hodlám bojovat do samého konce! A nepočítám s prohrou. Ta je nemyslitelná. Tak, jak to řekl Churchill.

No vážně bezva, právě se mi to ZASE vyplo, takže jsem musela všechno dávat do hromady znovu! Začínám psát do Officu!

Lady Nancy Astor: Kdybyste byl mým manželem, dala bych Vám do čaje jed! Winston Churchill: A kdybyste byla mojí manželkou, tak bych ten čaj vypil.

Jsem optimista. Nevidím důvod být něčím jiným. (W. Churchill)