Smích léčí

Už je mi zase lépe.. Ještě že mám tolik bezva kamarádů, kteří v tuhle chvíli ani nevědí, co se mi děje. Dokonce jsem se smála tak, že mi nešlo dokončit větu. Smích je opravdu lék, ale to už přeci dávno vím.

Jaké by to bylo, smát se zase s ním..

Nejhorší je, když se o něm někdo začne bavit. Samozřejmě poslouchat nechci, ale copak to jde..? Ne, dneska nechci psát o něm. (Pravděpodobně to stejně nevydržím)

Všimla jsem si, že tenhle blog pro mě znamená hodně. Každý den minimálně jednou nacházím ve schránce email s komentářem. Myslím, že se to tady konečně trochu rozjelo.

Právě jsem dala like na facebooku na stejnou stránku jako on! Ehm, zpět k tématu..

Už ráno většinou přemýšlím, co vám sem napsat. Vím, že to tak nevypadá, protože stejně z celodenního přemýšlení vznikne nějaká slátanina..:D Ale prostě uvažuji nad různými články, a včera mě napadlo supr téma na povídku.

Při čištění zubů. Zajímavé. Takové důležité a zlomové věci na mě vždy přijdou při hygieně. No, tak to zkusím napsat. Pokud nepřestanu po pár větách. Občas se mi to stává, obzvlášť teď, když mám to svoje "období".. Asi to bude tím jarem.

Milujte se a množte se..*