Taková úvaha nad jednou úvahou

Odpoledne jsem četla jeden super úžasný blog, který bych také jednou chtěla vlastnit. Autor se vážně dobrým způsobem zamyslel nad tím, že psaní na blog je vlastně divadélko pro ostatní, i pro nás, autory. Zamyslela jsem se nad tím, a došla k závěru, že má svým způsobem pravdu.

Jistě, občas cítím nutkání, že bych vám sem měla napsat, jak mám doma bezva uklizeno, a samé jedničky ve škole (o tom se záměrně ani nezmiňuji) atd.. Ale kdybych něco hrála na vás, čtenáře, obelhávala bych pak i sama sebe. A to nechci. Zřídila jsem si přeci tenhle blog hlavně z toho důvodu, abych si trochu porovnala myšlenky, roztřídila svůj život a celkově se zdokonalila v psaní. Jenže blog mám už dva měsíce, a místo toho "rozřešení", které by se mělo dostavit, nacházím jen nové a nové problémy..

Ale zpět k hlavnímu tématu.

Veškeré nutkání, psát upravené skutečnosti, a vymýšlet si nesmysly, jsem vždycky zakopávala někam hluboko, a budu to tak dělat i dál. Takže z mojí strany "divadélko" snad nehrozí..;) A navíc, pokud bych se obelhávala, a dokreslovala si skutečnosti, žádného "rozřešení" bych se nikdy nedočkala..

Přeji příjemný večer ve vaší říši snů.*