New year, new decisions ...

Od posledního duchaplného článku uběhl více jak měsíc, a světe div se, já se v podstatě nikam neposunula. I když, nebudu na sebe tak tvrdá, vlastně vím už skoro jistě, kam si podám přihlášky a taky vím asi tak na 90 %, že můj sen jménem Anglie musí počkat. Proč? To já sama vlastně nevím, jen teď tak nějak tuším, že ještě není ta správná chvíle odjet. Anebo jsem prostě posera, a to je celý. Co já vím. Jestli jsem udělala dobře, nebo špatně poznám za několik měsíců a nikdo přeci neříká, že nebudu moci svá rozhodnutí změnit. Takže čím se stresovat teď? Tím, jak nikdy v životě neudělám maturitu a nevezmou mě ani na jednu vejšku.

Vážně moc bych zase chtěla psát normálně. A ten čas třeba zase jednou přijde. Sakra, měl by přijít, vzhledem k tomu na jakou školu chci jít. Né, ještě to neprozradím.

Achjo, padá na mě nostalgie. Po více než 4 letech mám nový notebook (z donucení) a tak teď vzpomínám, jak mi starý děda dobře sloužil, a jak na jeho klávesnici vznikaly moje první články. Ale i tahle klávesnice toho ještě hodně zažije, to vím!

Jedna starší z archivu, teď docela aktuální.  *