psycháč: ...seděla sem na školní židli u počítače a moje hlava byla plná rozmýšlení o životě a najednou ke mě přišla motivace a silně mě kopla do lýtka. "Jdi psát!" Řekla mi. "Když si psala, bylas uvolněná, neřešilas kokotiny, protože ses z nich vypsala, neplakalas po nocích a bylo ti proste fajn, napiš o tom všem co se dělo ve chvíli, kdy si přestala psát..."
A tak sem si otevřela svůj blog odhodlaná napsat článek. V tom mi dojde...Káč...jak se jí asi daří...
Tak sem se pustila do čtení tohodle článku. Ze začátku s úsměvem, přišel mi nabitý životem a spokojený s novými poznatky. Pak mi to dojde, musím to číst znova a znova abych věřila tomu co píšeš.
Když srovnám to, že já antikoncepci začla brát kvůli tomu, abych mohla normálně žít a fungovat, a ty ji teď nesmíš brát protože ti zkomplikovala život...tohle není dvakrát fér.
Vůbec nevím co bych měla napsat. Snad jen...drž se. A nestyď se. A piš!
A měj se zatím co nejvíc fajn