o dost víc času ..

Myslela jsem si, že to bude mnohem jednodušší. 

Asi jsem se dost spletla.

Po více než měsíci, jsem si ještě stále nedokázala úplně zvyknout.

Pořád říkám bývalé škole "moje škola".

Mojí staro-nové spolužačky A. (se kterou jsme vesele navštěvovaly základku) se nikdy neptám "co budeme mít za hodinu", ale "co budete" ..

Stále si pamatuji kód od hlavních dveří. Také čísla všech MHD a časy, kdy jsem jezdila ze školy.

Občas, když jdu po ulici, zdá se mi, jako bych viděla naproti mě jít někoho odtamtud. Pak mi dojde, že je to vlastně blbost ..

Paradox je, že zrovna tohle se mi nestává s lidmi, kteří mi tak chybí. Jsou to lidé pro mě naprosto cizí.

No, hold to bude chtít víc času, než jsem myslela. *