moje bárbína z intru ♥

 Kdo by to byl řekl, že zrovna z nás dvou se stanou tak dobré kamarádky. Na první pohled úplně rozdílné. Ale my dvě si tam rozuměly vždycky nejvíc. V celé třídě lepší přátelství nebylo. 

Nebylo.

Teď už asi je, když chybí naše nerozlučné duo.

Chybí mi hrozně. Vedle mě, v lavici. Naše rozhovory, svěřování ..

Nikdy nezapomenu, jak jsem ji poprvé uviděla na intru a říkala si, že bude nějaká slepice. Ale nakonec byla jediná, s kým jsem si mohla první den školy jít zakouřit. A takhle nějak to všechno vzniklo. 

Také nikdy nezapomenu, jak mi bylo, když odešla z intru. Když jsem jí pomáhala balit.

Vždycky jsme couraly po chodbě a kňouraly spolu. Jenže pak jsem na to zbyla sama. Neměla jsem s kým sedět venku na lavičce, a tlemit se na celou ulici. S kým provokovat vychovatelku, a s kým chodit na "nákupy" do Billy.

V tu dobu jsem ještě netušila, že jednou mi bude z toho všeho tak moc zle, abych ji musela takhle brzy opustit. 

Je mi teď sice lépe tam, kde jsem, ale její místo nikdy nikdo nevyplní. Už navždy budu cítit tak trochu prázdno, až budu sedět ve škole. *