strachy

 Dívám se na facebooku na skupinu mojí nové třídy. Pár lidí znám, jiné jen od vidění, ostatní mi nic neříkají. Čtu jejich příspěvky, vidím fotky ..

A vidím, že tam nepatřím. A že nejspíš nikdo z nich nebude nadšený, že přijde někdo, kdo jejich kolektiv naruší, a bude do něj chtít patřit také. 

A najednou mám strach. 

Co když mě nepřijmou?

Co když tam nezapadnu?

A taky si uvědomuju, jak moc mi budou chybět ty jediné tři holky z SC, co mě držely nad vodou.

Jak jim to tam asi půjde beze mě?

Bude jim chvíli smutno, a pak už si ani nevzpomenou .. ?

A všechny naše zážitky .. Už nezažijeme lepší. Ani ten maturák, který jsme ještě nedávno plánovaly.

Sotva polevil strach ze zkoušek, přišel jiný.

A přišlo toho ještě víc. 

Blížící se neděle a jeho odjezd. Už to nebude odjezd, kdy bych si řekla, že až se vrátí budeme zase 14 dní spolu. 

Jediné, co budeme mít, budou zase jenom víkendy. 

Ale na druhou stranu, nebudu od něj 45 kilometrů. Ale pouhých 25. A až budu ve škole, jenom 10. Možná bude všechno jednodušší.

Ať už je všechno tak, jak má být. Ať už je všechno prosím v pohodě. *