Zmojihlavy | every morning ..

 Na psaní mám teď jen vzácné a velmi krátké chvilky, kdy zrovna nejsme spolu. Kdy jdeš třeba na trénink, nebo já si něco přivydělat. 

Natahuji krk z okna tvého pokoje, abych zachytila tvojí postavu běhající po hřišti. Bohužel, zřejmě můj krk je moc krátký.

Už ani nepočítám ta společná rána, ale tak nějak se pro mě stalo samozřejmostí, že když se probudím, jsi vedle mě. 

Nebo vedle mě dokonce sedíš, a s úsměvem mě sleduješ. Jak by pak nemohl být celý den krásný, když tak úžasně začne, a ještě i pokračuje.

Jen my dva dokážeme vymýšlet ty naše kraviny. Dělat ze sebe debily, a dělat si i srandu ze sebe navzájem. 

Neexistuje ani jediná věc, kvůli které bych se musela přetvařovat. Ty vidíš mou tvář takovou, jaká je. Tu ujetou, někdy doslova totálně šílenou a bláznivou, a stejně mě miluješ. A já zas vidím tu tvou, klukovskou a zároveň mužnou ...

Je skvělé tohle všechno vědět a mít.